Drážďany jsou hlavním městem spolkové země Sasko, leží zhruba 40 km severně od českých hranic. Autem trvá cesta z Drážďan např. do Prahy (tj. 150 km) méně než dvě hodiny a vede převážně po dálnici.
Česká brožura s informacemi pro návštěvníky říká: "Raffaelova Sixtinská Madona se symbolem Drážďan stala již dávno. Kromě ní Vás však v budově obrazárny architekta Gottfrieda Sempera nadchne celých šest století evropského malířství."
A já k tomu dodávám: před výstavou se dost najezte, napijte, vezměte si s sebou nějaké bombóny do kapes. Dobrá zpráva: v ceně vstupenky na "Alter Meister" a "Porzelansammlung" je i možnost fotografovat. Takže si nezapomeňte své fotoaparáty a mobily, k vytvoření nezapometulného snímku "Sixtinská madona and me", nebo, když se skrčíte ke spodku obrazu tak potom "Komerčně úspěšní andílci and me". Nepoužívejte tu blesk a přiblížíte-li se ke vzácným originálům příliš, budete napomenuti. Na ostatní výstavy si musíte přikoupit zvláštní povolenku k focení. Psi na výstavu nesmí a není dovoleno je zavírat do skříněk spolu s baťohy a ani samostatně, tj. bez batohů. Ani do skříněk, které mají prosklená dvířka psi nepatří. Paní, která si myslela, že tam na ní její psík může počkat, měla co dělat, aby nebyla zatčena pro týrání. Tak pozor!
Jinak vstupenka na "Alte Meister" by měla zároveň platit i na ostatní výstavy v areálu Zwinger, tj. např. do zbrojnice "Rüstkammer", na sbírku plastik/soch "Skulpturensammlung", na sbírku porcelánu "Porzelansammlung"... Ale podmínky se stále mění, takže si tuto informaci při nákupu vstupenky ověřte.
Skleněná manufaktura VW je automobilka přímo v centru Drážďan. Zde probíhá koncová montáž luxusní limuzíny Phaeton. Manufaktura byla postavena v letech 1999-2000 v rohu drážďanského městského parku Velká zahrada a zaměstnává 800 lidí. Autorem architektonického návrhu je drážďanský rodák a profesor zdejší Technické univerzity prof. architekt Gunter Henn.
První zmínky o tomto nejstarším drážďanském náměstí, tvořícím jádro středověkého města Drážďany, pocházejí z roku 1370. Každé pondělí, a od poloviny 16. století až do roku 1893 i každý pátek, se zde konal trh.
Tak "Sbírka soch a plastik" a "Noví mistři" mají opět střechu nad hlavou. "Drážďany jako metropole umění jsou díky nově otevřenému Albertinu opět kompletní." Takto výstižně to formuloval saský premiér Stanislaw Tillich ve svém slavnostním projevu u příležitosti znovuotevření této jedinečné drážďanské galerie, v níž se nacházejí díla z období 19.-21. století.
Při pohledu na Google satelit ji najdete snadno: je to ten velký zelený obdelník na východ od centra Drážďan. Velká zahrada je oblíbeným cílem procházek a šikovným místem pro výkon nejrůznějších sportovních aktivit (inline skate, kolo, badminton, létající talíř ...).
Ocelový most dokončený v roce 1893 spojující městskou čtvrť Loschwitz a Blasewitz. Oficiálně se tento most jmenuje "Loschwitzký most", ale nikdo v Drážďanech mu neřekne jinak než "Modrý zázrak" resp. německy "Blaues Wunder". Panují spory o tom, jak most k tomuto vzletnému titulu vlastně přišel. Velmi oblíbená je teorie, která praví, že most byl zpočátku natřen na zeleno směsí kobaltové modři a chromové žluti. Potom co ale chromová žluť neodolala povětrnostním vlivům a vybledla, most zmodral. Ale podle jednoho novinového článku z roku 1893 byl most už tehdy natřen třemi vrstvami bleděmodrého nátěru, který tehdy přišel na 57 tisíc marek.
Ať už tomu budete či nebudete věřit, je v Drážďanech více než 310 mostů a mostků, které se klenou nejen nad řekami, říčkami, potoky i potůčky, ale i nad ulicemi, údolími či nad železnicí. Řeka Labe je v Drážďanech přemostěna devětkrát. Dva další mosty se nachází ve výstavbě. Na druhý břeh Labe se můžete na čtyřech místech dostat také přívozem.
Asi 20 km jihovýchodně od Drážďan, tj. nedaleko českých hranic za městem Pirna se na výšině nad železničním nádražím Heidenau-Großsedlitz, nachází typická barokní zahrada (vzdálenost od nádraží: cca 30 minut pěší chůze stále dokopce). Barokní představa přírody je formována touhou po jejím ovládnutí. Stromy a keře, stejně jako i trávník a květena se musí podrobit přísným geometrickým formám. Barokní parky jsou proto velmi symetrické, přísně uspořádané a učesané. Tak je tomu i u barokní zahrady, jejíž forma pochází z roku 1732. Tento přístup se diametrálně liší od pozdějšího romantického pojetí nespoutané a divoké přírody.
Nová drážďanská radnice (Neues Rathaus) byla postavena v letech 1905 - 1910 podle architektonického návrhu Karla Rotha a Edmunda Brätera. Při bombardování Drážďan v únoru 1945 byla tato stavba z velké části zničena. V roce 1948 byla zahájena její opětovná výstavba, ale již v jednodušší formě např. bez zdobené fasády. Radnici i celému panoramatu města dominuje radniční věž, která je 100,30 m vysoká. Na této věži stojí "radniční muž" (Rathausmann) pozlacený půlkilem zlata. Modelem pro tuto sochu stál v té době dvacetiletý známý saský zápasník a kulturista Ewald Redam. Radniční věž nesměla být v době své výstavby vyšší než stometrová věž rezidenčního zámku. Jenže když na ni měšťané postavili více než pětimetrového radničního muže, byla věž o 30 cm vyšší. Radniční muž je ochráncem a patronem města a svou vztyčenou rukou s roztaženými prsty zdraví všechny návštěvníky města. Přitom jsou jeho rozměry obdivuhodné. Jeho ukazováček je dlouhý 30 cm a obvod jeho hrudi je 3,4 m. Je bos, ale pokud by boty potřeboval, musely by být delší než 80 cm. Tento drobeček celkem váží 1750 kg.
Vyjdete-li Korunní bránou (Kronentor) z barokního areálu Zwinger a vydáte-li se doprava (tj. na západ), uvidíte po zhruba 300 metrech na horizontu budovu, která jako by se vyloupla z "Tisíce a jedné noci". Podobá se mešitě s minaretem, ale ve skutečnosti je to továrna na cigarety s komínem. V roce 1908, kdy byla stavba budovy zahájena, bylo v blízkosti historického centra zakázáno stavět architekturu továrního rázu. Proto se podnikatel Hugo Zietz rozhodl toto nařízení přelstít tím, že vystavěl budovu, která vypadala jako mošé a která dostala jméno podle oblasti, v níž se vyráběl tabák v této továrně zpracovávaný, Yenidze. Továrna zaměstnávala v době svého největšího rozkvětu 1.700 lidí.
Saský stavovský dům (Sächsisches Ständehaus) byl postaven v letech 1901 až 1907 coby sídlo saského zemského sněmu. Autorem architektonického návrhu je Paul Wallot. Dnes je tato reprezentativní budova, která se nachází v blízkosti rezidenčního zámku a Bruehlovy terasy, sídlem Vrchního zemského soudu. Na straně otočené k řece Labi a k Bruehlově terase se z ní ční věž, z jejíhož vrcholku shlíží pozlacená socha Saxonia. Tu vytvořil známý drážďanský sochař Johannes Schilling.
Mozartova kašna se nachází v parku Bürgerwiese (vzadu za Muzeem hygieny, směrem do centra resp.směrem k hlavnímu nádraží tj. na jihozápad) a není lehké ji najít. V roce 1907 ji navrhl a vytvořil berlínský sochař Hermann Hosaeus. Kolem Mozartova pamětního kamene tancují tři zlaté ženské postavy - a protože jsou jen velmi spoře oděny, nemůže to být nikdo jiný než umělcovy múzy. Tyto tři alegorické postavy jsou tři grácie resp. tři vlastnosti: půvab, rozvernost (veselí) a vážnost, německy pak "Anmut", "Heiterkeit" a "Ernst", které jsou nedílnou součástí Mozartovy hudby.
Voda je nejen životadárná a k životu nezbytná tekutina, ale také obdivuhodný materiál k vytváření uměleckých děl. O tom se v Drážďanech ví již od pradávna. Zejména baroko z této obdivuhodné skutečnost dokázalo vytěžit maximum. Maximum krásy, maximum okázalosti a maximum radosti a hravosti se světelnými efekty padajících kapek a jejich třpytu proti slunci či blankytně modré obloze. Jen v samotném barokním areálu Zwinger byste napočítali přes dvacet kašen a vodních her. V celých Drážďanech jich najdete přes tři sta. Většinou jsou to barokní skvosty, ale lze objevit i fontány secesní, a též historické kašny a studně, které jsou mnohem starší. Již v roce 1556 měly Drážďany 36 kašen zajišťujících zásobování města pitnou vodou. Nejstarší dochovaná studna je Queckbrunnen (najdete ji za divadlem - na konci ulice Theaterstrasse asi 50 metrů doleva).
Horolezci, horolezkyně, horolezčata, vypravte se do Saského Švýcarska, bude Vám hej! Krajina polabských pískovců každého uchvátí svými bizarními skalními formacemi. Při svých výletech můžete navštívit pevnost Königstein, onu nedobytnou pevnost, kde se v době válek ukrývaly poklady saských kurfiřtů. Nebo Bastai, známou svými úchvatnými skalními soutěskami. Při svém vandrování máte možnost využít jízdenky, která platí jak v Českém Švýcarsku, tak i ve všech regionálních vlacích a autobusech v dopravním svazu VVO (Oberelbe) a která se jmenuje REGIONet Labe-Elbe. Je výhodná a můžete ji zakoupit pro jednu nebo pro pět osob. Dostanete-li chuť si zaplavat v příjemně teplé vodě, můžete se vypravit v lázeňském městečku Bad Schandau např. do termálních lázní Toskana Therme. Pokud jste na cestě s rodinou vždy se u pokladen informujte na možnost zakoupení většinou cenově zvýhodněné rodinné vstupenky (Familienkarte).
